„Ženo, kam letos pojedeme na dovolenou? Ať mám o čem povídat na Caminosu!“ zahuláká muž z rozvrzaného křesla v obýváku, žíznivě se napije z lahváče a natahuje se ke konferenčnímu stolku pro ovladač na televizi.
„Thajsko, Kambodža, Vietnam, Laos, Barma, Malajsie, Filipíny, Singapur, Čína, Mongolsko a Rusko, tam všude bych se chtěla podívat,“ hlesne žena, odloží váleček vedle rozváleného těsta, zasněně se zadívá na pavučinu exotického tvaru nad kuchyňskou linkou a rukou od mouky si otře orosené čelo.
„Bude nám na to stačit půlrok?“ odpoví muž.
„Myslím, že ano,“ zazní z kuchyně.
„Tak si to začneme zařizovat, rozbij prasátko“.
Přesně takhle to sice nezačalo, ale ještě před několika lety jsem si vůbec nemyslel, že podobný velký výlet ve svém životě vůbec zažiju. Jak to tedy všechno začalo a hlavně, jak to celé probíhalo? Přijďte si to poslechnout.
 |
|||
|
Pavel Rusev (*1983) |
|||
|
Rodilý Karlovarák, právník a výletník. Po studiích a roce stráveném v kanceláři plné spisů napěchovaných až po okraj paragrafy se rozhodl odcestovat trochu dále než jen na letní dovolenou k Jadranu nebo Černému moři. V roce 2010 proto odjel na rok na Nový Zéland a do jihovýchodní Asie. S jídlem roste chuť a sny jsou od toho, aby se plnily. Když našel spřízněnou duši, přítelkyni Annu, vyrazili společně na další cestu a strávili spolu půl roku na cestách. |
|||
|
|
|
