Po deseti letech cestování mě Evropa, Balkán a blízký východ omrzely a byl čas vyrazit někam dál. Vyrazil jsem z Prahy a přes 26 zemí jsem za 343 dní dorazil až na Filipíny. Jak se říká " již samotná cesta je odměnou" a musím říct, že díky této cestě se mi ještě více rozšířil obzor o světě, načerpal jsem řadu špatných i dobrých zkušeností, prožil krásné i špatné chvíle, poznal skvělé i špatné lidi, málem několikrát zemřel, ochutnal fantastická jídla a viděl to, co jiní asi už nikdy neuvidí. Díky bohu jsem vše prožil ve zdraví a díky tomu si vše víc užíval. Myslím, že jsem měl ohromné štěstí, jak na lidi které jsem potkával, tak na spolucestovatele, tak i na to, že vše šlo více méně hladce a podle plánu. Jestli chceš slyšet víc a také vidět fotky a videa, tak se stav.
 |
|||
|
Lubomír Kováč (*1984) |
|||
| S rodiči jsem jezdil po dovolených, ale jen zdaleka to přípomínalo svobodné cestování a díky kamarádům a svým bratrům jsem na střední škole začal více cestovat a s oblibou cestoval dál a dál, protože se svět zdál zajímavější a lepší než-li v televizi. Po střední hotelové škole jsem začal pracovat v gastronomii a začal svět i " ochutnávat". Postupem času jsem se vzdaloval dále a na delší dobu od rodiny, což se dá opomenout tím, že přeci žijeme jen jednou. Své 30. narozeniny jsem oslavil minulý rok v Laosu a nový rok ve Vietnamu při své zatím poslední a mé nejdelší cestě z Prahy až na Filipíny. | |||
|
|
|
