Maroko a Mauretánie, dvě africké země, sousedi, které jsou však naprosto rozdílné. Přestože se Mauretánie zmítá mezi chaosem i nepořádkem, dokáže nabídnout nádherné perly a neskutečné zážitky. Oko Afriky je jedním z nich, starobylé knihovny v Chinguetti další a na čtrnáctihodinovou jízdu v nákladním vagonu vlaku s rudou nikdo jen tak nezapomene.
Maroko oproti tomu nabízí luxus, nádherné památky i fungující infrastrukturu. Jména jako Tanger, Marakéš nebo Sahara vzbuzují představu Orientu v jeho nejčistší podobě. Trvalo mi přes čtyřicet dní obě země projet, je za mnou více jak šest a půl tisíce kilometrů strávených ve vlaku, v autobuse, v džípu, stopováním u silnice, hikováním v horách nebo popíjením stovek (možná tisíců) skleniček berber whisky. O tom všem je toto povídání.
 |
|||
|
Jiří Kalát (*1984)
|
|||
|
Narodil jsem se v Havlíčkově Brodě a za posledních několik let jsem cestoval po všelijakých místech světa, externě pracoval pro různé noviny i časopisy a přednášel na nejednom místě. V každém státě či městě mě vždy zajímali obyčejní lidé, jejich zvyky a životy. Pokaždé bylo mým prvním úkolem poznat zemi, kudy jsem procházel a pochopit lidi, které jsem potkával. Dlouhodobě se zajímám o Blízký východ, především pak o izraelsko-palestinské vztahy. Bohužel je složité se v nich vyznat i elementárně orientovat, což by ale neměla být výmluva k tomu, se o něj nezajímat. Svojí troškou se tak pokouším přispět k tomu, abychom mohli lépe chápat spletité cesty bojů za vlastní stát, nezávislost i přežití.
|
|||
|
|
|
