Sbalit si ranec a vyrazit na neobydlené ostrovy ležící v Celebeském moři zní možná jako skvělý nápad, přestože to lecjaký smrtelník udělat nemůže, neboť jej do tohoto zapovězeného území nikdo nepustí. Já měl to veliké štěstí, že mezi mé kamarády mohu zahrnout Hanku Svobodovou, která na těch tropických ostrůvcích tráví mnoho času bojem proti pytlákům i lidské lhostejnosti, a mohl jsem tak tato přísně střežená místa na vlastní oči vidět. A fotit. A točit.
Cesta do Indonésie však byla úplně jiná, než všechny moje předešlé výpady mimo standardní pohodlí evropského kontinentu. Viděl jsem na vlastní oči rozsáhlé plantáže palmy olejné, stovky tun naplaveného plastového odpadu uprostřed panenské přírody, mořské cikány, ale taky vajíčka kladoucí dospělou karetu, stovky malých líhnoucích se želv, fenomenální medúzy a málem mě spolkl žralok velrybí. Tomu všemu mi byla svědkem nejen moje žena, ale také naše malé dcery, které odvážně čelily příkoří cest, rýže, štípanců od komárů a mrtvého vorvaně, který je několik dní děsil před naším příbytkem.
Tahle přednáška bude zkrátka úplně jiným příběhem, než jaký jsem doposud vyprávěl.
 |
|||
|
Petr Jan Juračka |
|||
|
Ve své profesionální tvorbě se věnuje převážně dokumentaci přírody a přírodních věd - od fotografií krajin, přes mikro a makrofotografii, leteckou fotografii, až po portrétování vědců a jejich výzkumu a experimentů. Všem těmto oblastem se věnuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde je zároveň zaměstnán jako vědecký pracovník v oboru Hydrobiologie na katedře ekologie. Je tak jasné, že každý jeho den je úplně odlišný, než ten předchozí, a že tak v práci zažívá různá, velmi neotřelá dobrodružství. Svoji práci má rád. |
|||
|
|
|
